Činnost ČFAI

Technický rozvoj

Hlavní rozvoj se v aikidu odehrává na každodenních trénincích v jednotlivých klubech. Naše organizace k tomuto rozvoji velkou měrou přispívá.

Semináře

Semináře jsou pro aikidisty místem získávání inspirace, sdílení zkušeností i společným cvičením a setkáváním.

Česká federace Aikidó zaštiťuje, podporuje a organizuje velké mezinárodní semináře, které často navštěvuje i více než 100 cvičenců. Někteří učitelé (hlavně šihan Franck Noel) jsou zváni přímo organizací a ne jednotlivci nebo kluby. Mnohé semináře by se jednoduše nemohly uskutečnit bez oficiální záštity, členské základny a finanční podpory České federace Aikidó.

Zkoušky a technický standard

Zkoušky technické vyspělosti jsou pro aikidisty nástrojem rozvoje. Zkoušky nejsou soutěž nebo porovnávání, ale schodiště, po kterém krok po kroku stoupáme v našem umění. Zkoušky jsou spolu se semináři základním pilířem technického rozvoje členů organizace.

Česká federace Aikidó stanovuje technické požadavky a poskytuje organizační rámec pro konání zkoušek. Tyto technické požadavky jsou sjednocujícím prvkem (standardem), díky kterému se učitelé i studenti aikida mohou rozvíjet podobným způsobem v rámci celé organizace. Navíc je tento standard kompatibilní s mezinárodním standardem Aikikai, jehož stupně má Česká federace Aikidó oprávnění udělovat. To znamená, že jsme součástí mezinárodního společenství aikida a nežijeme v malé izolované bublině.

Tento bod se může zdát velmi abstraktní, pokud si neuvědomíme, že za 25 let fungování organizace v našem technickém standardu vyrostli v podstatě všichni naši učitelé, kteří mají aktuálně 4.–6. dany. Naše každodenní cvičení a jeho úroveň je formována tímto dlouhým vývojem a každé zkoušky na kjú i dany jsou jeho pokračováním.

Školení trenérů

Být dobrým učitelem je samostatné umění (dovednost). Svou hloubkou a náročností je rovnocenná studiu Aikidó. Pokročilý aikidista totiž není automaticky dobrým učitelem. Cesta učitele je řehole a zároveň obrovská výzva.

Česká federace Aikidó ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně a s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR organizuje vzdělávání trenérů 3., 2. a 1. třídy aikida. Tímto jsme jedinou organizací aikida v České republice, která vzdělávání a udělování oficiálních trenérských tříd poskytuje a tato školení navštěvují i členové jiných organizací.

Navíc pravidelně probíhají hodiny pro učitele, které vede šihan Franck Noel, který byl dlouhou dobu technickým vedoucím FFAAA (francouzské organizace aikida čítající 30.000 členů).

Mezinárodní kontakty a Aikikai

Aikidó do České republiky přinesli v 80. a 90. letech učitelé z Itálie, Francie, Švédska, Japonska a dalších zemí. Na semináře v České republice čím dále tím více přicházejí studenti z celé Evropy a my často cestujeme cvičit do zahraničí. Velká část kouzla aikida je právě mezinárodní výměna a sdílení.

Česká federace Aikidó prohlubuje dlouhodobé zahraniční kontakty a navazuje nové. Mnoho z našich zahraničních učitelů k nám přijíždí více než 20 let a tato spolupráce je důležitou částí našeho rozvoje.

Naše organizace je také oficiálně uznána centrálou světového aikida Aikikai Hombu Dojo v Tokiu. To znamená, že reprezentuje své kluby a členy vůči japonské centrále a také má právo udělovat mezinárodní technické stupně.

Tohle všechno dělá kluby sdružené v České federaci Aikidó aktivní součástí světového aikidistického dění.

Osvěta a vzdělávání

Cvičení je hlavním pilířem našeho rozvoje, studium aikida však zahrnuje mnohem širší prostor. Důležitým zdrojem informací jsou knihy a další texty.

Česká federace Aikidó za dobu své existence přispěla k vydání několika knih o aikidu a další napsali a publikovali její členové. V 90. letech vycházel v rámci naší organizace časopis o aikidu. Vznikaly a vznikají také různé překlady, vědecké práce a metodické pokyny, které jsou k dispozici členům federace i široké veřejnosti.

Podpora činnosti klubů

Záštita velké organizace

Kluby často vstupují do vztahů se státem, s městy a obcemi, nebo s jinými organizacemi – ať už je to kvůli pronájmu prostor na cvičení, dotacím nebo jiné spolupráci.

Jednoduše řečeno, klub má větší důvěryhodnost, pokud patří k organizaci s 1000 členy, která spolupracuje s MŠMT a je uznaná od nadnárodní organizace Aikikai, než když vystupuje jako samostatný klub s 15 nebo 50 členy. A vypadá to také lépe pro nováčky – dává jim to pocit, že jsou součástí většího celku.

Granty a státní podpora

Stát může podporovat naše aktivity – pokud jsme schopni o tuto podporu žádat a pak ji skutečně čerpat.

Napsat grantový projekt, získat peníze, zorganizovat jejich užitečné použití a pak udělat vyúčtování je obrovské množství práce. A tato práce vyžaduje lidi, kteří ji umí udělat a také prostor pro jejich spolupráci. Organizace je přesně takový prostor, ve kterém můžeme spolupracovat na rozvoji aikida. Jednoduše – na větší projekty a státní granty jednotlivé kluby nemají kapacity a můžou je realizovat pouze v rámci Česká federace Aikidó.

Propagace a mediální podpora klubů

Aby mohli noví studenti přijít poprvé na trénink, musejí se nejdříve o aikidu dozvědět. Organizace má přirozeně větší mediální potenciál než jednotlivé kluby.

Česká federace Aikidó své kluby propaguje prostřednictvím webových stránek a aktivní prezentace na Facebooku. Díky federaci také pravidelně vycházejí články v tištěných i elektronických médiích, které informují o aikidu i činnosti organizace nebo jejích klubů.

Pestrost přístupů

Různí učitelé cvičí a vyučují Aikidó různým způsobem. Tato pestrost přístupů je to, co nám může pomoct studovat různé aspekty toho, co je Aikidó.

Na České federaci Aikidó je cenná a výjimečná otevřenost vůči různým přístupům ke cvičení. Naše organizace více než 20 let zve na semináře šihana Francka Noela (7. dan), šihana Stefana Stenudda (7. dan), Phillipa Gouttarda (7. dan), Joela Roche (6. dan). Dlouhá léta nás navštěvoval šihan Seiširó Endó (8. dan) – na jeho práci neustále navazujeme a má v organizaci stále své následovníky. V posledních letech nás také navštěvuje šihan Jan Nevelius (7. dan) a několik dalších zajímavých učitelů. Členové organizace jsou také například studenti šihanů Hirošiho Tady nebo Christiana Tissiera.

Izolovaný klub těžko dokáže vytvořit podobnou pestrost a kvalitu v jednotlivých přístupech – avšak v rámci otevřené organizace může mezi kluby podobná inspirace probíhat.

V tomto textu se mluví o práci organizace, ale ve skutečnosti je za tím vším obrovské množství práce mnoha lidí od roku 1991. Je to práce minulých i současných vedoucích představitelů organizace, vedoucích klubů i řadových členů. Od svého založení prošla organizace mnohými změnami. Protože se měníme nejen my, ale i společnost, ve které žijeme, v budoucnosti nás pravděpodobně čekají další zajímavé výzvy.